20/06/2026
Testování žáků na drogy ≠ prevence. Pojmenujme věci správně.
Přečetli jsme si s velkým zájmem zprávu o projektu Městské policie Šumperk, která nově nabízí školám „systematickou odbornou podporu" při podezření na užívání návykových látek mezi žáky. Oceňujeme záměr chránit děti a propojit školy s dalšími institucemi. Ale musíme říci nahlas to, co si mnozí odborníci myslí: toto není primární prevence!!!
Co projekt skutečně je – a co není
Pořízení testovacích přístrojů, orientační testy při podezření, koordinace s OSPOD a policií – to jsou nástroje sekundární intervence. Tedy včasného zachycení problému, který již vznikl. Je to legitimní a potřebná práce. Ale je to něco zásadně jiného než prevence, která má za cíl tomu vzniku předejít.
Když pojmenujeme detekci jako prevenci, nezkreslujeme jen terminologii. Zkreslujeme priority, rozdělení zdrojů a očekávání škol i rodičů.
Kde je program pro žáky?
Efektivní primární prevence podle standardů MŠMT a desítek let výzkumu stojí na třech pilířích: informace přiměřené věku, rozvoj sociálních dovedností a schopnost odolávat tlaku vrstevníků. Tyto pilíře musí tvořit interaktivní, dlouhodobý a certifikovaný/odborný program – pro samotné děti.
V popisu projektu žáci vystupují pouze jako objekty testování. Není zmínka o programu, který by s nimi pracoval, rozvíjel jejich odolnost, budoval důvěru nebo posiloval zdravé postoje. Jednorázový seminář pro pedagogy tento deficit v žádném případě nezaplní.
Policie jako lídr prevence – proč to nefunguje
Víme, že strážníci i policisté mnohdy odvedou skvělou práci a jejich zájem o děti je upřímný. Ale výzkumy i mezinárodní doporučení (EMCDDA, WHO) jsou v tomto bodě jednoznačná: dominantní role bezpečnostní složky v preventivním systému snižuje jeho účinnost.
Proč? Protože dítě, které ví, že ve škole hrozí test prováděný strážníkem, se s problémem nesvěří – ani učiteli, ani školnímu psychologovi, ani nikomu jinému. Strach a nedůvěra jsou největší nepřátelé včasné pomoci.
Hybnou silou prevence by měli být adiktologové, školní psychologové, metodici prevence a certifikované/odborné organizace – s policií jako partnerem pro konkrétní případy, nikoli jako systémovým koordinátorem.
Co by projekt potřeboval, aby byl skutečnou prevencí
Rádi spolupracujeme s každým, komu na dětech záleží. Funkční systém by měl stát na:
1. Certifikovaném preventivním programu pro žáky – interaktivním, dlouhodobém, odborně garantovaném.
2. Multidisciplinárním týmu s adiktologem, odborníkem a psychologem v klíčové roli.
3. Jasném oddělení detekční složky (testování) od primárně preventivní práce.
4. Budování důvěry mezi žáky a dospělými – jako základního předpokladu toho, aby děti vůbec o pomoc požádaly.
Tohle nastavení opravdu nefunguje – a není to otázka dobré vůle, ale koncepce. Vyzýváme k otevřené diskusi o tom, jak to udělat správně.
Jsme připraveni k odborné diskusi i ke spolupráci.
Mgr. Jan Veselý, PhD.
PREV education, s.r.o.
www.prev.cz | [email protected] | +420 777 916 276
původní zpráva: https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=1609264607872547&id=100063670685917&rdid=eyxsOlW5ITtuAwJb