27/06/2025
Vysvědčení, hurá
V posledních dnech se to kolem mě hemžilo rodiči, kteří nevěřili svým očím. 😱
Znáte to: dítě přinese domů vysvědčení, vy zíráte, dítě krčí rameny a škola říká: „Ale my jsme o tom přece komunikovali... někdy... nějak... někde…“ A vy se stále ptáte: „Jak to, že má trojku z matiky?! Vždyť nic neříkala!“ Ano, neříkala, ale možná psala ve čtvrtém odstavci skrytém v Bakalářích, mezi výletem a fotbalem. Dívali jste se pořádně?
Je to pořád dokola. Komunikace mezi školou a rodiči se často chápe jako zlo nutné, něco mezi odkládáním zubaře a věšením prádla v bouřce. A tak, ve snaze nezdržovat se zbytečnými slovy, sahají učitelé zahlcení formuláři po aplikacích, které mají komunikaci usnadnit. Ale opravdu tím splnili, co měli? Opravdu tak všichni ví, jak na tom žáček je? Stačí kliknout, odeslat zprávu do digitálního vzduchoprázdna a doufat, že si ji někdo přečte? Rodič by měl informace kontrolovat, to ano. Ale co když učitel zápis známky odkládá a odkládá, nebo do systému zapíše něco, co bez vysvětlení dává asi tolik smyslu jako chemická rovnice bez kyslíku? A tak se v červnu hádáme, kdo měl co vědět dřív, zatímco dítě potichu skládá haiku na téma „Nesnáším hodnocení“.
A přitom by často stačilo zvednout telefon, nebo si na pět minut sednout a promluvit si jako lidi.
👉Řešení je ve včasné a lidské komunikaci. V odvaze říct věci hned, i když nejsou příjemné. V partnerském vztahu mezi školou a rodičem, ne ve vzájemném mlčení s výbuchem na konci.
Příští červen může být klidný. Stačí začít spolu mluvit dřív než nad tím proklatým vysvědčením. 🫶
https://inspiratorky.cz/