04/04/2026
Možná si spousta lidí myslí, že když pracuješ s lidmi, měl bys mít všechno vyřešené.
Realita je ale úplně jiná. Já jsem se taky musela prohrabat svými s*ačkami, podívat se na nepříjemné části sebe a otevřít témata, kterým bych se nejradši vyhnula. Nebylo to rychlé, nebylo to jednoduché a rozhodně to nebylo zadarmo (a rozhodně tato práce není u konce). Občas mám pocit, že jsem zase na začátku.
Mám svoje slabší dny. Někdy reaguji přehnaně. Moje vztahy nejsou vždycky ideální. Dělám chyby. Chodím na terapie. Někdy mě moje emoce pohltí. Občas je pro mě těžké udržet si svoje hranice.
A tohle všechno je součást té cesty.
To, že pracuji s lidmi, mě posouvá neustále dál. Každý člověk mi totiž něco zrcadlí. V každém setkání můžu uvidět něco, co v sobě ještě nemám vyřešené. Být schopná to uvidět, nesklouznout do ega, nebrat si to osobně, ale podívat se na to s odstupem a pracovat s tím dál, to je podle mě hlavní pointa celého seberozvoje.
Práce na sobě pro mě není cíl, který si jednou odškrtnu, ale proces, který se postupně rozvíjí a prohlubuje. A upřímně právě tohle vnímám jako naprostý základ pro někoho, kdo pracuje s lidmi. Ne dokonalost, ale ochotu se na sebe dívat, být k sobě upřímná a nést za sebe zodpovědnost.
Mám pocit, že čím víc rozumím sobě, tím víc dokážu být opravdu přítomná i pro druhé. 💛
