06/05/2026
Milá čtenářko,
Květen bude u mě pro mámy.
Ne proto, že bych chtěla mámám přidat další úkol do kalendáře.
Spíš proto, že se blíží Den matek a já si každý rok říkám, jak zvláštní svátek to vlastně je.
Na jednu stranu krásný.
Malé děti nosí přáníčka.
Větší ho přinesou ze školy z iniciativy učitelek.
Puberťáci si to připomínají navzájem.
A dospělé děti ....
Někde se kupují kytky.
Někde se chystá snídaně do postele.
Někde možná zazní věta: „Mami, děkujeme.“
A na druhou stranu…
Kolik mám by si ke Dni matek ve skutečnosti nejvíc přálo chvíli, kdy je nikdo nepotřebuje? Nebo naopak? Kolik mám by potřebovalo pocit, že je někdo na chvíli potřebuje?
Chvíli, kdy nemusí odpovídat.
Chvíli, kdy nemusí držet náladu celé domácnosti.
Chvíli, kdy nemusí myslet na svačiny, léky, termíny, školu, práci, nákupy, kroužky, prádlo, emoce, konflikty a všechno, co „nějak samo“ běží jen proto, že to máma drží v hlavě.
Mateřství je krásné.
Ale není jen krásné.
Je taky únavné.
Neviditelné.
Hlučné.
Někdy osamělé.
Někdy plné výčitek.
A právě proto bude květen u mě věnovaný mámám.
Míša