31/01/2026
Buď jako
OBDOBÍ
mezi
ZIMOU
a
JAREM.
❄️💛 🌱
Nezamrzlá ...
Ale ještě ne
v plném květu ...
Ve zpomalení.
Na cestě.
V bezpečí, u Boha. :)
V proměně.
Protože
.. VLOČKA ...
Tiše
PADÁ.
Zem ji s pokorou
PŘIJÍMÁ.
DOTÝKÁ se země,
neboť nadešel
její čas,
ZAKRÝT něco,
co potřebuje
DŘÍMAT.
Co potřebuje
SPOČINOUT.
~.. Já nemám ráda zimu
a přesto mi dochází,
že LED v něčem
není trestem.
Je OCHRANOU...
Drží to NEJKŘEHČÍ.
Drží to dokud
nepřijde čas
TÁNÍ.
~
Kde v tom všem je LÁSKA?
Možná ji nevidíte, necítíte nevnímáte.
Možná si říkáte, ,,je pryč".
Jenomže, to je strašně lehkovážné,
tohle si říkat ...
Ona přece nemůže být pryč,
když je v každé vločce,
která vám sedá na tvář a studí.
Možná studí proto,
že něco více pálilo než hřálo.
A nebo taky možná studí proto,
že přijímá vaše teplo,
sálající z vašeho nitra.
Podobně i lidi kolem nás, mohou se jevit prázdní, nenasycení, promrzlí a po kontaktu s námi buď roztajou a nebo už dávno pod tím ledem něco v nich umřelo.
Něco, co čeká na zázrak,
na znovunarození.
Každopádně, teplo zanechává stopu..
Vaše, tvoje, moje, nás všech...
Každý má tu teplotu jinak nastavenou.
~.. MRÁZ ...
Mě osobně učí
ZPOMALOVAT.
A UVĚDOMOVAT SI,
že to co se SKRYLO,
se jen PROMĚNILO do jiné podoby a UKLÁDÁ se HLOUBĚJI,
aby se mohlo znovu ROZTÉCT,
jakmile přijde správná chvíle.
Roztéct se jako řeka ve své krajině.
~.. TAJÍCÍ SNÍH ...
Pak nebude truchlit po vločkách,
jenž roztály.
On moc dobře ví,
že se "jen" PROMĚNILY.. Že se staly vodou.. Že se vrátily HLOUBĚJI.
Tam, do vrstev, kde je ŽIVO.. Pěkně vrstvu po vrstvě,
procházet.
Věřit.
Milovat.
Žít.
Můžeme.
~.. Na to pravé tání
si ještě ale chvíli počkáme. 🙃