18/05/2026
No a vezměte tohle číslo, vynásobte ho množstvím negativních zkušeností za celý život a přidejte ty svoje, co si nosíte a skoro to někdy nemusí vystačit na jeden život.
Spěch nikam nevede, akorát zapouzdří to, co už tam je, a vyleze to v nejmíň vhodnou chvíli.
Moje práce nespočívá v rychlých řešeních. Já je prostě neumím, a vlastně bych spíš řekla - nechci.
Chci aby moje práce měla hloubku, smysl a dlouhotrvající efekt. Vyřešit důsledek totiž nemusí vůbec pomoct.
Upřímně, tohle číslo mě překvapilo. Zaznělo v rozhovoru s předním světovým neurovědcem a odborníkem na koňský mozek, Dr. Stephenem Petersem.
Z praxe i z vědeckých studií jsem věděla, že koňskému mozku trvá než vytvoří nervové spojení, které bude dostatečně silné na to, aby přehodilo výhybku z: "Když přijede veterinář, stavím se na zadní", na: "Zvládám návštěvy veterináře v klidu".
Ale 100:1? To je vážně hodně...
Co to v praxi znamená? Buďte trpěliví. Hlavně při práci s traumatizovaným koněm. Pokud koňský mozek vyhodnotí zapamatování nějaké události jako nezbytné pro přežití, vytvoří neurony v jeho mozku doslova "dálnici", kudy se budou informace přenášet snadno a rychle. Pokud kůň vyhodnotí, že když přežil nějakou situaci (která objektivně nemusela ohrožovat jeho život) a dostal od života druhou šanci, nebude zkoušet, jestli dostane i třetí.
Cesta k tomu, aby se kůň naučil, že je v bezpečí, a přepsal traumatickou zkušenost, je ale výrazně zdlouhavější. V mozku doslova musejí vyrůst a zesílit nové nervové spoje. Proto, i když se vám zdá, že váš kůň už tuhle situaci skoro zvládal v klidu a pak se to zas nějak pos💩, buďte trpěliví. Prostě pokračujte. Dál podporujte svého koně a pomáhejte mu cítit se v bezpečí. Už jenom 99x, 98x, 97x...
