06/11/2016
Milí přátelé,
občas dostávám od lidí otázku, zda jim najdu šlechtické předky. Ano, je to řečeno v legraci, ale co když? Odpovídám, že kdyby v rodině takoví předci byli, věděli by o nich.Minimálně by se to v rodině "říkalo". "Říkalo" se to i u nás. Nikdo sice této pověsti nevěděl ani hlavu, ani patu, nevědělo se ani, co by to za titul mělo být, ale URČITĚ někdo takový byl. Jednalo se o rodinu mé babičky Drdové, rozené Kulhánkové. A ejhle, nedávno jsme našli informace o hraběti Kulhánkovi von Klaudenstein. Jeho sídlem byl zámek Stekník u Žatce. A ona pověst začala dostávat konkrétní obrysy. Při sestavování rodokmenu naší větve Kulhánků, jsem zatím však musela konstatovat, že s hrabětem Kulhánkem nemáme nic společného. Minimálně v té části rodokmenu, který se dá v matrikách dohledat. Těžko říct, jak se tato myšlenka dostala a pevně usadila v naší rodinné pověsti. Pravda, Žatec od Hudlic není vzdušnou čarou tak daleko. A v Žatci byli Kulhánci významnou rodinou, takže se o nich ti naši mohli doslechnout. A nebo jsme opravdu nějaká, dnes již nedohledatelná součást jedné rodiny. Kdo ví?
Ale i tento příběh dokládá, že stále pro mnohé z nás, šlechtický titul stále má nádech něčeho přinejmenším zajímavého. Bez ohledu na to, že tyto tituly byly zrušeny už na začátku 1. republiky. A jejich nositelé byli pak tvrdě pronásledováni za komunistické diktatury, nebo možná právě proto.
Takže, těžko Vám najdu šlechtické předky, ale stále tu je ono - co kdyby náhodou, že? :-)
Al