09/07/2025
Příběh silné ženy o šikaně a toxickém prostředí jsem vyslechla s detaily až do konce. Intriky, šikana a záškodnictví, byly denní realitou. Vše začalo pohádkově. Start-up, úspěch, další expanze, smysluplná práce, povýšení, pompézní firemní akce ….
🟢Vstávám do práce a usmívám se.
Jakápak práce, když se těším.
Vím, že mě čeká náročný den.
Pomůžeme holkám ve skladu. Ještě že si s kolegyněmi rozumíme a práci si rozdělíme.
Pak přijdou telefonické objednávky… Ty mě baví.
Jsem rychlá, rozumím své práci – a zákazníci to poznají. Jsou milí a přátelští.
Pak ještě faktury, kontrola doobjednávek…
A pak už, někde na konci dne, konečně moje rodina.
Na chvíli. Dneska už je docela pozdě.
🟢Zase vstávám do práce a zase se těším.
Ale je to dnes nějak jinak?
Zboží je hodně – a jedna z kolegyň holkám ve skladu nepomáhá.
Počítač nepouští.
Objednávky vyřizuju i během oběda, s nedojedeným talířem vedle klávesnice.
Telefon zvoní – nikdo se neozývá, i když některé kolegyně už kávu mají v ruce.
Pracuju dál… ale něco mi nedá.
Ptám se v týmu: „Co se děje?“
Žádná odpověď.
🟢Vstávám do práce a nejsem si jistá, jestli se těším.
Telefonické objednávky mě pořád baví – ale ráda bych si někdy dojedla oběd.
Proč ta kolegyně nezvedá telefon?
Proč vypráví o svých snech a soukromých problémech, místo aby pracovala?
A proč si mě začíná brát „do péče“ – mimo rámec práce?
Pomlouvá mě. Lže.
A ostatní? Věří jí. Vyhýbají se mi.
Bojí se jí? Že je kamarádka s ředitelkou?
🟢Vstávám do práce. Spíš se jen zvedám z postele – bez spánku, bez radosti.
Jsem unavená. Znechucená.
Ředitelka nevidí nic vážného.
Šikanu, kterou kolegyně systematicky používá ke zvýšení vlastního ega, jí prochází.
Sklad už otrávila – odešly dvě pracovité ženy.
Ne, já neutíkám.
Obrním se. Vytrvám.
Moji chuť pracovat a oblíbenost u zákazníků mi nevezme.
🟢Vstávám do práce. Po dvou letech jsem vyčerpaná.
Nemám sílu na úsměv.
Nedopustím, aby mě to zlomilo. Ale odejdu.
Mám jasno.
V jedovatém prostředí už nechci být.
Podávám výpověď a opouštím práci, kterou jsem velmi milovala.
🟢Svoji rodinu miluju víc.
Díky ní se zase usmívám.
Moje pomněnkové oči se znovu lesknou radostí.
🟢Vstávám do nové práce.
Těším se.
A je mi zase hezky.........................................
Vzkaz ženy s touto zkušeností všem, kteří zažili/zažívají podobnou zkušenost:
Někdy se prostředí, které jsme milovali, změní v prostor, kde už nedokážeme dýchat.
Pokud máš pocit, že tě někdo systematicky ničí, znevažuje tvou práci, bere ti chuť ráno vstát – není to v pořádku. A hlavně: není to tvoje chyba.
Možná jsi loajální. Možná nechceš „vzdát něco, co jsi budovala“. Ale i loajalita má své hranice. A zdraví – psychické i fyzické – je důležitější než pozice nebo uznání.
Není slabost odejít. Je to síla.
Vždycky existuje nový začátek.
Ten den, kdy se znovu ráno probudíš, vstaneš s klidem a úsměvem, opravdu přijde. Až se tak stane, poznáš, že jsi to zvládla.
A to je tvoje vítězství.
