06/08/2018
TAKÉ JSTE EMOČNÍM JEDLÍKEM?
JSEM EMOČNÍM JEDLÍKEM ..moje hubnutí podruhé....JAKÉ NEPŘÍJEMNÉ POCITY JSEM SI KONKRÉTNĚ JÁ TLUMILA POMOCÍ SACHARIDŮ?
Že to, co jíme, hraje v hubnutí důležitou roli, je jasná věc. Víme, co bychom měli, chtěli, jíst a čeho se vyvarovat. Máme dokonalý plán, ve kterém přesto stále dokola selháváme. A potom si náležitě vynadáme (pokolikáté už?) nenávidíme se a posilujeme se v pocitu, že JSME NEMOŽNÍ, NIKDY NIC NEDOKÁŽEME, NEMÁME ŽÁDNOU VŮLI, NENÍ NÁM PROSTĚ POMOCI.. URČITÉ RADOSTI ŽIVOTA NEJSOU PRO NÁS A MY SKONČÍME ŠPATNĚ.
Také se v některé z následujících vět poznáváte?
Vím, že jsem emoční jedlík.
Chci, aby tahle moje válka s jídlem už konečně skončila.
Ten stres mě zabíjí.
Výborně se starám o všechny kromě sebe.
Je to permanentní boj. Pár dní jsem “hodná holka” a pak jsem znova “špatná”
Jím, když jsem šťastná, smutná, znuděná, naštvaná, osamělá...
Nedokážu ovládat své chutě.
Vím, že když jím, nemá to s hladem nic společného.
Ano, jedním z velmi častých důvodů, proč lidé nezhubnou, je emoční přejídání.
Jasně, že všichni víme, že pro případ okamžité nouze mít vždycky po ruce nějakou zdravou svačinku. Že je třeba vyházet ze spíže všechno nezdravé. Že se musíme začít hýbat a zapracovat na zmenšení stresu ve svém životě. Jasně, že všichni dobře víme, že když máme slabou chvilku, pomůže zavolat kamarádce, dát si vanu nebo jít na procházku. Všichni to velmi dobře víme, ale často prostě nejsme SCHOPNI to dělat.
Bez ohledu na to, jakým množstvím zeleniny a zdravých dobrot máme narvanou spíž a lednici, stejně se nám všem znova a znova stává, že strávíme půl hodiny štracháním té zastrčené čokolády, co jsme dostali, a protože nám jí bylo líto vyhodit, schovali 'pro někoho jiného.' Případně vůbec nejsme líní vyběhnout ven do nejbližší večerky a popadnout tam, cokoliv nám přijde pod ruku. A to pak do sebe házíme jak šílení a nepřestaneme, dokud zbývá byť jen jedno sousto. A hned poté se dostaví pocit, že týdny nebo i měsíce práce jsou fuč a my se častujeme hrubými urážkami plnými pohrdání a despektu. Sami sobě dokážeme v duchu říct věci, které bychom za žádných okolností, ani v té nejhorší chvíli, neřekli nikomu jinému..... A následně se udiveně ptáme sami sebe....PROBOHA PROČ TO VŠECHNO? Proč jsem to zase nevydržela? CO SE TO PROBOHA ZASE STALO?
Odpověď není ani zdaleka tak záhadná, jak by se mohlo na první pohled zdát. .. Určitě už jste o tom také slyšeli. To 'něco na zub' totiž funguje jako dokonalé a rychlé analgetikum. Jako pilulka, kterou vypneme bolest. Bolest z nějaké nepříjemné emoce, která nás z nějakého důvodu přepadne. Strach, smutek, hněv, bezmoc, panika..... Jestliže už jste někdy chlácholili svoji úzkost balíčkem sušenek, zaháněli frustrace pytlíkem brambůrek, svůj stud pohřbívali pod druhou a třetí večeří, pozvedali si ducha krabicí lupínků, utápěli smutek horou zmrzliny nebo mírňovali svou samotu pekáčem buchet, víte dobře, o čem mluvím. NENÍ TO O JÍDLE!! PROSTĚ SE JEN CHCEME CÍTIT LÍP. Když s najíme, náš organismus produkuje hormony štěstí, ty tlumí nepříjemné emoce a my se líp cítíme. Vždycky, když zase selžete, místo nadávek a sebeobviňování se zkuste zeptat sami sebe: 'Co se v tu chvíli, nebo chvíli předtím dělo? Jak jsem se cítila? Jakou emocí jsem byla obklopená? Umíte-li používat EFT, nemělo by vám rozklíčování a následné zrušení celého vzorce dát žádnou velkou práci.
Já jsem zatím sama u sebe objevila dva velmi silné spouštěče. První aha moment, když jsem si uvědomila, že si velmi často dám 'něco dobrého' a skleničku vína (ze které se pak vyklube někdy skoro celá lahev) v momentě, kdy všichni jdou spát a já si 'dávám nocovku.' Neboli využívám klidu a pohody noci k tomu, aby něco napsala, namluvila, přeložila. A najednou HUPS.... chuť je tady, obrovsky silná a veškeré moje snahy padnou jako podťaté. To, že pak samozřejmě už vůbec nic neudělám, je jasná věc. Co se to zase krucinál stalo? Trvalo mi chvíli, než jsem to rozklíčovala, ale vzhledem k tomu, že mám 'svoje metody,' záhy mě to docvaklo. Ten klid noci mi vždycky spustil vzpomínky na doby, když jsem se cítila velice sama a v noci se ve své samotě vždycky pěkně rochnila. Ten klid noci byl podvědomým spouštěčem..
Druhý AHA moment pro mě osobně byl, když jsem si díky ťukání uvědomila, že někde velice hluboko uvnitř mám obrovský strach z budoucnosti. Přestože hlava, logika, racionalita, mi pořád říkaly, že objektivně k tomu nemám důvod. Ten strach tam byl a pramenil z hlášek, které jsem slýchala v dětství, z titulků, které si občas přečtu, z toho, co občas vidím ve svém okolí. Další pro mě poměrně překvápko. Bez ťukání a NLPčka bych si svůj strach z budoucnosti zcela jistě nebyla schopná uvědomit. V praxi to vypadalo tak, že jsem si třeba během otevírání mailu přečetla titulek o tom, jak jsou ženy nad padesát let ohroženy chudobou....a mě přeece jednou také bud padesát.... Ani jsem si to neuvědomila, ale moje podvědomí si samo, úplně 'beze mě,' začalo tvořit katastrofické scénáře toho nejhrubšíh zrna. Protože ke katastrofickým scénářům mám bohužel sklony (ale pracuju na tom :)) A já se najednou přistihla, že do sebe láduju čokoládu a že už jsem jí skoro celou snědla.
Hledání a vypínání Vašich konkrétních spouštěčů na emoční přejídání bude podstatnou součástí našeho nového programu, který odstartujeme někdy na podzim. Protože já i Táňa velmi dobře víme, jak významný podíl na nadváze emoční přejídání má. Se mnou budete hledat a vypínat emoční spouštěče, Táňa vám zase prozradí, jak si náležité hladiny hormonů štěstí obstarat ve vhodné stravě a případně jinými zdravýmy způsoby.
A příště vám napíšu o tom, jak se třeba mohlo stát, že naše tělo PROSTĚ CHCE BÝT TLUSTÉ... A jestliže to naše tělo chce, máme smůlu...vždycky vyhraje nad našimi dobrými přesvědčeními. Chceme-li být hubení, musíme svá těla přesvědčit, že pro nás je výhodné být hubenými.
Do té doby se můžete nechat inspirovat na našich stránkách www.nexusanime.cz, www.rovnerova.cz
Jsme krásné a hodnotné bytosti, bez ohledu na to, jak momentálně vypadá náš život, či naše tělo. Zkusme to mít na paměti :) S takovým pocitem jsem všechno mnohem líp...i hubnutí.
