Buď hravě

Buď hravě Aplikovaná improvizace, koučování, komunikace

21/05/2026

„Uklidni se.“ Věta, kterou většina z nás slyšela mockrát. A kterou často automaticky říkáme i dětem.

Jenže ve chvíli silné emoce dítě často nemá kapacitu se jen tak samo uklidnit.. A my dospělí to máme často podobně.

Když jsme ve stresu, pod tlakem nebo naštvaní, většinou nám tahle rada nepomůže. Spíš pomůže člověk, vedle kterého se postupně můžeme zase cítit bezpečně.

To samozřejmě neznamená:
✔️ nechat dítě dělat cokoliv
✔️ nemít hranice

Ale znamená to uvědomit si, že dítě často nejdřív potřebuje pomoc zvládnout emoci… a teprve potom zvládne řešit chování a na něčem se s námi domlouvat.

A právě v tom bývá obrovský rozdíl. Mezi reakcí, která emoci ještě víc vystupňuje… a reakcí, která dítě postupně učí regulaci.

Protože děti se schopnost zvládat emoce neučí z povelů. Učí se ji hlavně skrze opakovanou zkušenost s dospělým, který ten náročný moment dokáže unést spolu s nimi. 🌱

Chcete znát konkrétní věty, situace z praxe a vysvětlení, proč některé reakce fungují a jiné často vedou jen k většímu napětí?
Mrkněte na www.budhrave.cz/prirucka :)

Měla jsem možnost mluvit pro s o tématech, která poslední roky hodně řeším ve výzkumu, ve výuce budoucích učitelů i př...
19/05/2026

Měla jsem možnost mluvit pro s o tématech, která poslední roky hodně řeším ve výzkumu, ve výuce budoucích učitelů i při práci s učiteli.

O komunikaci vetřídě, o zvládání náročných situací, o tom, proč “přísnost” a direktivita nemusí byt vždy funkční cesty. A taky o tom, že mnoho učitelů vlastně nikdy nedostalo prostor učit se, jak s dětmi komunikovat jinak. 🙏

Když jsem začala jezdit do škol a mluvit s učiteli, pořád se opakovalo něco podobného:

„Já vlastně nevím, co v tu chvíli říct.“
„Nikdo nás to neučil.“
„Nechci na děti křičet… ale někdy už nevím jak dál.“

A myslím, že právě to je důležité slyšet. Většina učitelů nechce dětem ubližovat. Často jen komunikují tak, jak to sami zažili oni.

Jenže dnes už víme mnohem víc o tom, co s dítětem dělá strach, ponižování nebo dlouhodobý tlak. A že poslušnost a ticho ve třídě ještě neznamená bezpečí, důvěru nebo skutečné učení.

I proto vznikla komunikační příručka pro učitele jako snaha přinést do těchto situací víc konkrétnosti, porozumění a opory.

Celý rozhovor najdete v odkazu ve výběru a nebo na stránkách prahain.cz 🙂 https://www.prahain.cz/zivot-ve-meste/zastrasovani-a-vyhruzky-od-ucitelu-brani-detem-v-uceni-varuje-expertka-27283.html

14/05/2026

Kolikrát máme pocit, že jsme to řekli úplně jasně.
„Nekřič.“
„Neběhej.“
„Nedělej tady nepořádek.“

Jenže pro dítě je často hrozně těžké převést si zákaz do konkrétní akce. 🧠

Když slyší:
❌ „Nekřič.“
…co přesně má udělat místo toho?

Děti mnohem lépe reagují na jasný směr než na samotné „NE“.

💬 „Řekni mi to tišším hlasem.“
💬 „Choď tady prosím pomalu.“
💬 „Pastelky patří do penálu.“
💬 „Zkus mi to říct klidněji.“

Nastavujeme hranice a formulujeme je tak, aby dítě mělo větší šanci pochopit, CO vlastně chceme.

A právě to často dělá obrovský rozdíl mezi dalším konfliktem a situací, kterou dítě opravdu zvládne lépe.

V příručce do kapsy pro učitele rozebírám podobných situací mnohem víc:
– co často v komunikaci nefunguje
– proč to nefunguje
– a jak to říct jinak, konkrétně, laskavě a zároveň s jasnými hranicemi 💛

Tak mrkněte:) www.budhrave.cz

10/05/2026

Znáte to, že někdy děti nejvíc baví ty hry, na které vlastně vůbec nic nepotřebujete? 😀

Tahle improvizační hra je trochu jako Dobble… jen bez karet 🙂 Stačí dvě ruce, trocha představivosti a počítání do deseti.

Stojíme nebo sedíme s dítětem proti sobě, každý máme svůj imaginární balíček karet v ruce a postupně je naráz vykládáme, např. 5… 7… 3…

Důležité je říkat číslo vyložené karty nahlas vždy ve stejnou chvíli. A ve chvíli, kdy se potká stejné číslo, musí přijít co nejrychlejší reakce - domluvené gesto, signál nebo heslo 🙂

Třeba placnutí přes ruku s vyloženou kartou, tlesknutí, „mám tě!“, legrační zvuk… cokoliv, co vás bude bavit.

A právě v tom je tahle hra zajímavá 🙂 Dítě totiž musí:
💬 držet pozornost
🧠 soustředit se na sebe i druhého zároveň
⚡ rychle reagovat
🫢 zvládat napětí a očekávání
👀 opravdu vnímat druhého člověka

A přitom je to celé schované v jedné jednoduché hře.

Mám ráda aktivity, které jsou:
✔ jednoduché
✔ použitelné prakticky kdekoliv
✔ bez pomůcek
✔ a přitom v sobě mají mnohem víc, než na první pohled vypadají 🙂

A hru se nebojte upravovat podle dítěte 🙂
Pokud je pro něj nepříjemné rychlé placnutí nebo soutěžní tlak, vůbec to nevadí. Klidně si vytvořte vlastní jemnější verzi.

Hrajete s dětmi podobné hry? 🙂

07/05/2026

Malé věty, které mohou někdy ubližovat více, než si myslíme.

A někdy je těžké se jim vyhnout, jak moc je máme zautomatizované 🤯

A jak to máte vy, jaké jsou vaše věty, na které z dětství/ze školy neradi vzpomínáte?:) Jak moc těžké je se jich v dospělosti zbavit?:)

Jak a proč některé výroky zraňují a co říct místo nich najdete v komunikační příručce www.budhrave.cz/prirucka

Někdy máme pocit, že když dítěti uznáme emoci, tak mu tím vlastně ustupujeme.Že když řekneme: „Chápu, že tě to naštvalo,...
04/05/2026

Někdy máme pocit, že když dítěti uznáme emoci, tak mu tím vlastně ustupujeme.

Že když řekneme: „Chápu, že tě to naštvalo,“
tak tím říkáme: „Dobře, tak si dělej, co chceš.“

Ale to jsou dvě různé věci.

Můžu dítěti uznat emoci a zároveň nastavit jasnou hranici.

Můžu říct: „Vidím, že tě to hodně naštvalo.“
a hned potom: „A zároveň tě nenechám bouchat do druhých.“

Můžu říct: „Chápu, že si ještě chceš hrát.“
a zároveň: „Teď potřebujeme jít domů.“

Uznání emoce neznamená, že schvalujeme všechno, co dítě udělalo. ⚠️

Znamená to, že dítě v té silné emoci nenecháme samotné. Pomůžeme mu ji pojmenovat, unést a potom ho vedeme dál. 🌱

Protože děti nepotřebují jen laskavost… a nepotřebují jen hranice. Potřebují obojí dohromady. :)

A často právě tahle kombinace pomáhá víc než samotné:
„Přestaň.“
„Uklidni se.“
„Tohle si dovolovat nebudeš.“

💬 Jak to máte vy? Je pro vás těžší emoci přijmout, nebo nastavit a udržet hranici?

30/04/2026

Tuhle hru mám ráda, protože je vlastně úplně jednoduchá… a přitom u ní děti vydrží překvapivě dlouho 🙂

Řeknu dítěti: „Dobře si mě prohlédni.“ Chvíli se dívá, pak zavře oči a já něco malého změním. Třeba si vyhrnu rukáv nebo dám vlasy za ucho… a pak společně zjišťujeme, co je jinak.

Dá se to hrát klidně v čekárně, v restauraci, nebo kdekoliv jinde, kde zrovna čekáme.

Baví mě na tom, že to není jen „hádání“. Dítě se učí opravdu se dívat, všímat si detailů, držet si obraz v hlavě a porovnávat.

A zároveň je to celé v lehkosti. Když dítě neví, nejde o to ho nechat se v tom trápit. Můžu mu pomoct – třeba přes známé „samá zima… přihořívá… přihořívá… hoří!“ 🔥
A najednou z toho není frustrace, ale radost z toho, že na to přicházíme spolu.

V impru je to vlastně podobné. Nesnažíme se druhého nachytat nebo „zkoušet“, ale vytváříme prostor, kde může uspět, někdy i s malou pomocí.

A i takové malé hry pak dělají ve vztahu s dětmi velký rozdíl. 💛

26/04/2026

Kolikrát tohle řekneme jen proto, že chceme dítě uklidnit.

Dává to smysl. Nechceme, aby se trápilo 🤍
Jenže dětský mozek v tu chvíli nefunguje tak, že ho uklidní logické vysvětlení.

Když dítě prožívá silnou emoci, aktivuje se spíš jeho „emoční část“ mozku. A ta potřebuje něco jiného než vysvětlení - potřebuje být nejdřív viděná a přijatá.

Když emoci zlehčíme („to nic není“), dítě často nezažije uklidnění, ale spíš zmatek nebo osamění v tom, co cítí.

Když ji naopak pojmenujeme a zůstaneme v klidu,
pomáháme jeho nervovému systému se postupně uklidňovat 🧠

👉 dítě se opírá o náš klid (koregulace)
👉 postupně si tenhle způsob uklidnění začíná přebírat samo
👉 a učí se, že emoce se dají zvládnout 🌱

A tohle neplatí jen doma. Ve třídě tyhle malé momenty často rozhodují o tom, jestli se situace zklidní… nebo ještě víc vyhrotí. A jestli tím vztah s dítětem spíš podpoříme… nebo narušíme.

Pro konkrétní věty a strategie, o které se můžete v náročných situacích opřít, mrkněte do příručky 🙂
www.budhrave.cz/prirucka

22/04/2026

V rozhovoru v jsme si povídali o komunikační příručce 🎥🥳

Téma komunikace se žáky (nejen) v náročných situacích je obrovsky široké. A zorientovat se v něm není jednoduché.

👉 existuje spousta přístupů
👉 spousta knih a výzkumů
👉 spousta konkrétních situací, které ve třídě řešíme

A do toho v běžné praxi často nemáme čas se tím vším do hloubky procházet.

Já jsem měla to štěstí, že jsem si ten čas na pár let vzít mohla v rámci doktorátu, věnovat se jak teorii, tak výzkumu i práci v praxi.

A hledala jsem cestu, jak tohle téma zjednodušit, ale ne zploštit. Jak dát dohromady celek, který dává smysl a může pomáhat.

Tak, aby bylo jasné:
• proč na komunikaci záleží
• jak v náročných situacích fungují emoce a potřeby (dětské i naše)
• jaké máme možnosti, jak reagovat
• proč některé věci fungují… a jiné ne
• a jak to celé přenést do běžné školní praxe

Mám radost z každé jedné příručky, která putuje k vám domů nebo do škol 🤍

Odkaz na youtube na celý rozhovor a více o příručce najdete na www.budhrave.cz/prirucka … nebo ve výběru ☺️

19/04/2026

To, že se někdy bráníme respektující komunikaci, nemusí znamenat, že nechceme dělat pro děti to nejlepší. Je to spíš o náročnosti té změny.

Protože to není o tom naučit se nějaké nové věty a strategie. Je to o změně našeho vnitřního nastavení.

👉 víc přemýšlet o situacích i očima dětí
👉 snažit se porozumět tomu, jak přemýšlí, co prožívají a co potřebují
👉 vnímat, kdy a za jakých podmínek se opravdu učí

💬 Opustit to, co máme zažité jako „normální“
🧠 Uvědomit si, jak na nás komunikace druhých působila (a někdy pořád působí)
⚠️ Všímat si, že to, co chceme dělat jinak, se nám ne vždycky daří

A taky si postupně připustit, že některé věci můžou být i jinak, než jak jsme je celý život zažívali.

A ve chvílích, kdy je to náročné, používáme to, co máme nejvíc zažité. Naše automatické reakce: to, co známe, co jsme slýchali a co si neseme dál. I proto je ta změna tak těžká.

Měníme pohled na to, co znamená mít situaci „pod kontrolou“. Ne nutně skrze tlak, strach nebo moc…
ale skrze porozumění - sobě i žákům. S důrazem na vztah a zároveň jasné hranice.

Více o tom, jak nad komunikací s dětmi přemýšlet najdete v komunikační příručce☺️ www.budhrave.cz/prirucka

Jakou máte zkušenost s přístupem k respektující komunikaci vy?:)

16/04/2026

Tenhle argument slychám také často. Má to akorát jednu slabinu - zaměňuje „zvládli jsme“ za „bylo to v pořádku“.

A ano, děti se přizpůsobí skoro čemukoliv… Ale otázka je, co si z toho odnášejí.

💬 Učí se, že chyba je součást učení… nebo že je lepší ji skrýt?

🧠 Učí se přemýšlet… nebo hlavně poslouchat a vyhovět?

⚠️ Učí se sami sobě rozumět… nebo potlačit to, co cítí?

Zakřičení mnohdy může přinést okamžité „fungování“. Ale často za cenu toho, že dítě přestane být aktivní, zvídavé, zapojené… a hlavně za cenu narušení našeho vztahu.

Respektující přístup není o tom, že už nikdy nesmím zakřičet. Je o tom hledat způsoby, které vedou nejen k poslušnosti,
ale k porozumění, spolupráci, pevnějším vztahům a vnitřní motivaci.

Protože to, jak s dětmi mluvíme, neovlivňuje jen to, jestli nás teď poslechnou… ale kým se postupně stávají.

No a jak na to bez křiku v běžných i náročných situací najdete v příručce ☺️www.budhrave.cz/prirucka

Adresa

Plzen

Telefon

+420731201811

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Buď hravě zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Buď hravě:

Odkazy

Sdílet

Kategorie