02/11/2025
“Vypadám produktivně. Ale uvnitř jsem úplně vybitý.“
Tuhle větu jsem si půl roku zpět položil, ikdyž navenek jsem zvládal všechno. Výkon, výsledky, úsměv, nekonečná pozitivní nálada.
Jenže pak jsem zjistil, že už nefunguju ze síly a radosti. Jen z povinnosti a rutiny…
A to je přesně ten moment, kdy energie není o spánku, kávě ani vůli.
Je to o tom, že hlava jede dál, ale tělo už neposílá signál “jdu do toho”, ale “prosím, zastav.” Přicházeli bolesti zad, krční páteře, motání hlavy a mnoho dalších. Tradiční pravidelné cvičení se týkalo jen fyzioterapie hodně vzdálené od možnosti se více zpotit.
A tady přichází to hlavní uvědomění, které změnilo optiku:
Když ztrácíme motivaci, neznamená to, že jsme slabí. Často to znamená, že tělo vzdalo boj proti tempu, které jsme mu nikdy nedovolili doopravdy zpracovat.
V tu chvíli už nedává smysl hledat „jak se znovu nakopnout“.
Ale co potřebuju uklidit, vypustit nebo uvolnit, abych se vůbec měl odkud zvednout.
Pokud čtete tohle a uvnitř cítíte spíš únik energie než její nedostatek, napište mi klidně jen: „Potřebuju restart.“ a můžeme společně otevřít toto téma dříve, než se síla ztratí úplně 😉
