Ke kořenům mateřství

08/11/2022

Letošní rok nám doma přinesl krásnou změnu v podobě dalšího člena rodiny. Před několika týdny se nám narodilo druhé miminko, v bezpečí a klidu domova do náruče svého táty. Porod může být úžasný zážitek, může být velmi živočišný, naprosto přirozený a jednoduchý, když se do něj nezasahuje.

Pokud vás zajímá, jak takový porod doma vypadá, můžete si přečíst můj druhý porodní příběh.

První miminko jsem porodila neasistovaně v jedoucím autě, přála jsem si rodit doma, ale nějak se povedlo, že bychom na to byli sami a to si muž netroufl. Ještě před druhým těhotenstvím jsem tedy věděla, že další miminka budu chtít rodit doma. Myslela jsem si, že díky tomuto rozhodnutí se vyhnu stresu a nátlaku před porodem, přesto jsem se ve třetím trimestru opět srazila se systémem. Miminko se totiž rozhodlo otočit se ve 30tt hlavičkou nahoru. A jelikož se mi nepovedlo myslet na všechno, uteklo mi, že moje PA KP doma nedoprovodí. Dala jsem nám ještě pár týdnů čas a když bylo miminko ještě ve 35tt hlavičkou nahoru, začala jsem řešit, co dál. KP je fyziologická poloha miminka, jen je méně častá. Potřebovala jsem najít PA se stejným názorem, která se KP nezalekne. V porodnicích je k porodu KP přistupováno ještě hůř, než k porodu záhlavím, takže tam se mi opravdu nechtělo. Srážka se systémem byla opět velmi nepříjemná a představa porodu v porodnici pro mě byla prostě nereálná.
Naše hledání ale bylo naštěstí velmi krátké, dostala jsem se do péče dvou úžasných žen, které mi vnesly do duše klid, KP doma neviděly jako problém. Jako zálohu jsme si ještě domluvili konkrétní lékařku pro případ potřeby neakutního přejezdu do porodnice a já jsem se mohla úplně uvolnit. Naše miminko se nakonec ve 38 tt otočilo hlavičkou dolů, ačkoli jsem necvičila a ani jinak se nesnažila aby se otočilo, nechala jsem to na něm a byla úplně v pohodě s oběmi variantami.

Samotný porod pak proběhl velmi hladce v bezpečí domova, stejně jako dcerku jsem i syna porodila v 39+1. V průběhu celého dne o sobě dávala děloha vědět poslíčky. Okolo půl sedmé se vlny pomalinku stávaly pravidelnými, ale byly velmi mírné, vařila jsem večeři, pekla bábovku a svatomartinské rohlíčky, které jsem slíbila manželovi upéct na zkoušku. Okolo osmé jsem už věděla, že se příchod syna blíží, vše ale bylo zatím velmi pozvolné a něžné, pomalu šla nahmatat i hlavička v otevírajícím se čípku. Manžel chtěl, abych dala vědět naší skvělé PA, mně se do toho tradičně nechtělo, ale napsala jsem jí aspoň sms, že se to chystá. V půl jedenácté už jsem cítila, že je čas zavolat oběma ženám. Otevřená jsme sice byla jen na cca 4 cm, ale vnímala jsem, že už by bylo dobré dát jim vědět - PA, která od nás bydlí dál aby vyrazila hned, i bábě, která to k nám má kousek. S bábou jsem si chvilku popovídala, ještě jsem nebyla ponořená do porodu a řekla jsem jí, že nemusí spěchat. Dcerka byla vzhůru a já si říkala, že možná neporodím dřív, než usne. Jak jsme ale položili telefon, všechno zrychlilo. Potřebovala jsem zaujmout pohodlnou pozici a nachystat místo na porod - stejně jako při prvním porodu mi bylo nejlépe na čtyřech s oporou hlavy a ramen, bazének tak zůstal nevyužit. Ve chvíli, kdy jsem si klekla, tělo rovnou začalo tlačit. Už jsem nemluvila, komunikace se omezila na jednoslovné povely. Muž volal znovu bábě, ať jede rovnou, ta to naštěstí vytušila, takže zrovna vyrážela a tak šel manžel otevřít dveře do paneláku, aby pak ode mě už nemusel odcházet. Já jsem už jen nechávala tělo tlačit, manžel s dcerou seděli v klidu u mě a mezi kontrakcemi mi muž dával napít, stejně jako při prvním porodu jsem měla šílenou žízeň. Teď už bylo jasné, že dcerka porod rozhodně nezaspí, naštěstí se ale zklidnila (při nafukování bazénku si z něj totiž udělala skákací hrad a řádila jak v lunaparku). Bába dorazila těsně po jedenácté, jen tiše přišla, sedla si a sledovala dění. Dcerka také úplně v klidu sledovala co se děje, střídavě se objímala s mužem a s bábou, občas na mě konejšivě položila ručičku a nerozhodil jí ani můj křik. Když jsem porodila hlavičku, dcerka do ticha prohlásila "hele miminko", což mě upřímně rozesmálo. Řekla jsem muži ať se připraví chytat a za chvilku jsem porodila i tělíčko. Muž mi synka ihned podal, abych ho mohla přitulit a přivítat. Syn se narodil asi 10 minut od příjezdu báby, 45 minut od prvního telefonátu oběma ženám s informací, že rodím, ať vyrazí k nám. Naše skvělá bába celou dobu tiše přihlížela a dala nám prostor projít porodem v klidu a bez rušení.
Oproti prvnímu porodu se mi díky přítomnosti dcerky nepovedlo dostat se úplně do sebe, takže jsem ho vnímala trochu bolestivěji, ale aktivní náročnější fáze (od přibližně 4 cm do porodu miminka) přesto trvala jen 45 minut. PA přijela asi čtvrt hodiny po porodu, porod byl tedy neasistovaný. Placenta vyšla bez obtíží (tuto dobu dcerka využila na blbnutí v bazénku). Bába s PA s námi ještě nějakou dobu pobyly, pak se s námi rozloučily a my jsme se přesunuli do postele na první společnou noc ve čtyřech, já obě děti pritulené, každé z jedné strany.

24/08/2022

Kez by byla bezna moznost takto rodit miminko v poloze koncem panevnim. Treba se to jednou nasi zdravotnici nauci a bude to norma vsude.

Moje včerejší noční služba mě inspirovala k sepsání tohoto příspěvku. Dostavila se k nám 🤰žena rodící poprvé, s donošeným těhotenstvím s normálně velikým plodem v poloze koncem pánevním (KP), silně motivovaná k normálnímu porodu. Chvíli jsme si povídali o způsobu porodu a dohodli jsme se na vaginálním porodu v poloze "na všech čtyřech", o kterém již byla informována předem a přála si jej.
Porod nakonec proběhl v krásné atmosféře, bez porodního poranění matky a narodil se zdravý kluk👶.

Nutno říci, že porod plodu v poloze koncem pánevním (KP) na všech čtyřech bez asistence rukou, tzn. „HANDS OFF“, je moc hezká věc.
Pro nás lékaře a porodní asistentky vzdělané a školené v asistenci „klasickým“ způsobem, tzn. v poloze na zádech a s provedením různých manévrů na porod trupu a hlavičky, to znamená úplnou změnu přístupu, která ale rozhodně stojí za to.

Technika je to v zásadě velmi jednoduchá:
✅Do porodu se nijak nezasahuje, nechá se běžet, ale samozřejmě se monitoruje průběh
✅Žena má volnost pohybu a volnost v přijímání jídla i pití
✅Ženu je nutné podporovat, uklidňovat, vzbuzovat důvěru a na porodním sále nevytvářet hektickou atmosféru
✅👉V II. době porodní je vhodné držet ženu v poloze na boku co nejdéle, tzn. až do porodu hýždí a části trupu a na všechny čtyři se žena točí až na poslední chvíli
✅👉Na plod se nesahá, do porodu se nezasahuje, plod se nechá samovolně porodit do připravených rukou porodníka či PA
✅Je nutné být trvale připraven na řešení urgentních situací, ke kterým může dojít

Tuto techniku blíže popsal na konferenci věnované konci pánevnímu v roce 2016 Frank Louwen z Frankurtu se svým týmem. Srovnal ji s porody vedenými vaginálně klasickou metodou, tzn. v poloze na zádech. Z celkového počtu 433 plánovaných vaginálních porodů nakonec porodilo vaginálně 269 žen (2️⃣2️⃣9️⃣ na čtyřech, 4️⃣0️⃣ na zádech) a 164 císařským řezem indikovaným v průběhu porodu. A to už je velký soubor.

👉Při srovnání porodů „na všech čtyřech“ a „na zádech“ bylo zjištěno, že ve skupině „na všech čtyřech“ bylo:
✅zapotřebí méně porodnických manévrů při vybavení plodu
✅méně poranění plodu
✅kratší druhá doba porodní
✅nižší výskyt porodního poranění matky

Důležité‼️ - Analýza celého souboru je složitá a dlouhá věc a nemám zde prostor pro detailní popis a rozhodně nechci, aby můj příspěvek vedl k nějakému velkému zjednodušení celé situace🙏. Článek je koneckonců volně dostupný online, takže zvídaví čtenáři se mohou podívat sami. https://obgyn.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ijgo.12033

Pro porod koncem pánevním stále platí, že:
👉 vaginální porod koncem pánevním není pro každou ženu, ale koneckonců ani lékaře či PA - je nutné splňovat určité podmínky (poloha, velikost...) a mít i dostatečné množství zkušeností
👉 je nutné znát možná rizika a komplikace a celý tým musí být připraven na jejich řešení (‼️)
👉 lze-li před termínem porodu provést zevní obrat plodu, je to ideální situace, která umožní vyhnout se velkému dilematu jakým způsobem rodit.
👉 vaginální porod KP má probíhat v porodnici, která s ním má zkušenosti
👉 není ostudou ani prohrou zvolit císařský řez

Děkuji Anna Kekeláková z Česká asociace dul za skvělou spolupráci a přípravu ženy k porodu.

Ondřej Šimetka a tým Porodnice FNO

07/08/2022

Dneškem končí světový týden kojení, letošní moto zní Kojení za to stojí. Nedá mi to nenapsat alespoň krátké zamyšlení.

Kojení není vždy jen radost. Někdy kojení vyžaduje mnoho úsilí, práce, únavy, změnu pohledů a přístupu k miminku. Někdy přijdou situace, kdy žena potřebuje tak trochu překonat samu sebe, aby našla cestu ke kojení.
Kojení umí být snadné a velmi lehké, ale také velmi složité a náročné. Vždycky je ale šance, že se povede najít způsob, jak si k němu najít cestu. I ženy, kterým se mléko netvoří vůbec, mohou kojit - pomocí laktační pomůcky po prsu buď dárcovským MM nebo UM. Tato varianta je nejčastěji volená adoptivními maminkami, ale stejně tak jí mohou zvolit i ženy, které z různých důvodů kojit svým mlékem nemohou, nebo ne plně. Tady by se možná někteří rádi přeli, že o kojení nejde, dovolím si však krmení miminka výhradně laktační pomůckou po prsu za kojení označit, protože pokud někdo viděl pečovat adoptivní mámu o své dítě a tímto způsobem ho krmit, nebude mít pochyb.
Obtíže s kojením ženy nemusí potkat jen v začátcích, někdy se objevují i ve vyšším věku dítěte. Příčiny mohou být různé a dá se s nimi i různě pracovat.
Jedno takové náročné období momentálně sama prožívám, a to období averze ke kojení. Důvod averze je u nás krásný - čekám miminko. Nicméně důsledkem je méně romantická situace při kojení dcerky, kdy se se zvětšující únavou objevuje celkem výrazná averze. Překonat jí chce hodně odhodlání i sebezapření, někdy je to opravdu složité. Ale přes všechny nepříjemné pocity za to kojení stojí, takže překonávám těžkosti vědomě s myšlenkou, že vím, proč to dělám. Kojení má pro dítě nezanedbatelný přínos, ať se jedná o novorozence či dítě o mnoho starší. Letošní téma týdne kojení je pro mě tedy jako stvořené - Kojení za to stojí!

28/07/2022

O tomhle se pořád mluví málo. Přitom jsou ty situace tak časté.

Tohle je věta, kterou vyslovím několikrát týdně. A vždycky se mi u toho stáhne hrdlo a je mi tak nějak stydno za to, jak moc je pravdivá.

Každý týden se v poradně setkávám s několika ženami, které přichází s palčivou otázkou a ještě palčivějšími pochybami o sobě.

Jejich příběhy jsou jak přes kopírák. Některé přichází pár týdnů po porodu jiné několik let.

Ty příběhy začínají asi takhle: celé těhotenství bylo všechno v pořádku, těšila jsem se na porod. Bylo to první miminko něco jsem načetla, moc jsem to nepřeháněla důvěřovala jsem zdravotníkům.

Pak někdy přichází intermezzo: ke konci těhotenství začalo lékařům připadat, že je miminko moc velké a bylo by lepší porod vyvolat ať ještě víc nevyroste / byla jsem pár dní "po termínu" a lékařům přišlo, že už by se miminko mělo narodit, aby moc nevyrostlo.

Následuje fáze, kdy se některé ženy dohadují, že by raději nevyvolávaly, když není objektivně nic špatně. Jiné na to nemají nervy nebo je to nenapadne.

Pak přijde porod ať už vyvolaný nebo začne spontánně.

Běží to hezky, jen tam pořád někdo chodí na něco se ptá, každou chvíli vyšetřuje vaginálně (což ve skutečnosti vůbec není nutné ani vhodné), natáčí se monitory (což ve skutečnosti opět není vůbec nutné ani vhodné - stav miminka lze spolehlivě kontrolovat jinak) zrovna když se žena krásně naučila spolupracovat s porodním procesem ve sprše či určité poloze,ve které monitor natočit nejde. A tak musí opustit to co fungovalo a udělat co chtějí zdravotníci.

Porod postupuje, ale ne tak rychle, jak by zdravotníci chtěli. A tak přichází fáze, kdy je ženě nabízeno urychlení. Pustit vodu. Různé ženy na něj přistoupí různě rychle.

Porod začne být ještě víc intenzivní, ale otevírání moc nepostupuje, případně pokud jsme již v závěru otevírání zeslábnou kontrakce. A tak se dá oxytocin.

Nakonec žena dostává pokyn tlačit. Ačkoli neví jak, protože necítí potřebu tlačit. Přichází fáze kdy si žena vyslechne, že to vůbec neumí, že to dělá blbě a když se nebude snažit tak miminku ublíží.

Dříve či později se nakonec dozví, že miminko neklesá do porodních cest případně, že mu klesají ozvy a udělá se císařský řez.

A tak žena odchází z porodnice nejen s miminkem, které vytáhli z břicha zcela v pořádku a bez jakýchkoli potíží. Ale také s j*zvou na břiše a ještě větší j*zvou na duši. S pocitem, že to nezvládla, že selhala, že nedokázala porodit svoje dítě a že tomu celému nerozumí.

Dříve či později se u ženy vyvinou více či méně zjevné známky posttraumatické stresové poruchy.

Pravděpodobně bude procházet fázi, kdy bude mít v hlavě spoustu otázek a spoustu "Co by kdyby". Pouze zlomek těchto žen se nakonec dostane do ordinace nějaké psycholožky či psychologa, který s tímto tématem umí pracovat.

A pokud bude mít opravdu velké štěstí tak nakonec pochopí, že to neselhalo její tělo, ale systém zdravotní péče, který ji prostě nenechal v klidu porodit. Který zbytečnými zásahy ve jménu toho, aby to bylo co nejrychleji porodní proces pokazil a pak má ještě tu drzost tvářit se jako hrdina, který ženu a dítě zachránil.

To systém je patologický ne ženy a jejich miminka.

Kéž by tohle už ženy nemusely zažívat ❤️

07/06/2022

Tip na knihy

Do studijni skupiny jsem objednavala knizku Reclaiming our students, protoze je pro me dulezite pochopit toto tema vice do hloubky. O vzdelavani j*z neco malo vim a ze chceme jit smerem domskolactvi a seberizeneho vzdelavani uz vime take, ale nikdy neni na skodu vedet toho vice a lepe pochopit mechanismy, ktere vzdelavani ovlivnuji.
Kdyz uz jsem objednavala ze zahranici, prihodila jsem rovnou i dve dalsi knihy, ktere jsem uz dlouho chtela. Prvni je Trauma ocima ditete a druha je Drzte si sve deti, obe lze sehnat v ceskem prekladu, ja radsi original. Vsechny tri knihy rozhodne stoji za precteni, jsou to temata pro dnesni dobu opravdu velmi aktualni a navzajem spolu souvisi. Zajimat se o to jake ma nase chovani vliv na nase deti je dulezita soucast rodicovstvi. Z detstvi a dospivanj si toho do zivota odnasime opravdu hodne, stoji za to premyslet nad tim co nasim detem davame zrovna my.

31/05/2022

Společný spánek

Dcerce je necelých dva a půl roku a spíme společně. Spala se mnou v těsném kontaktu když byla v bříšku a spí tak od prvního dne, co je na světě. Roste, když je vzhůru tak povídá, běhá a skáče, od jejího narození se už hodně změnilo. Co se ale nezměnilo je její (a budu upřímná - i moje) potřeba kontaktu. Velmi často dává svoje nožičky na ty moje. Možná jí tahle opora připomíná bezpečí, teplo a jistotu když se podobně opírala o dělohu. Různě se tulí, drží mě, kojí se a já tu pro ní, pro nás, jsem. A budu tak dlouho, jak bude chtít a potřebovat.

Společný spánek je v naší společnosti stále ještě spíše raritní. Přitom je to naše přirozenost, je to něco, co miminka očekávají, je to pro ně ideální stav bytí. Děti i ve spánku velmi dobře vnímají svojí mámu nablízku, vnímají bezpečí a lásku na dosah a tento stav je pro ně velmi důležitý. Nebojte se společného spaní, je to jedno z nejkrásnějších období života. Dáváte tím dítěti přesně to, co potřebuje.

20/05/2022

Včera byl spuštěn web uz-dost.cz , ktery se venuje velmi dulezitemu tématu a to osvete o porodnickem nasili a snaze toto nasili konečně zastavit. Na webu je mnoho užitečných informací a také reálné příběhy žen, jejichž čtení není nic snadného, ale je důležité se s nimi obeznámit. Už jen proto, abychom věděli, jak se jim bránit. Téma porodnického násilí a traumatu z porodu je v ČR často zlehčováno a zesměšňováno, což dle mého názoru svědčí o míře traumatizace společnosti. Tohle je naprosto nutné změnit, je potřeba změnit celý systém péče o těhotné ženy, je potřeba aby zdravotníci ženám přestali brát kompetence a aby se k nim chovali s úctou a respektem. Tato změna není nutná pouze v porodnictví, ostatní oblasti zdravotnictví na tom často nejsou o mnoho lépe. Přesto vnímám zrovna změnu v porodnictví jako nejvíce palčivou, protože traumata, která zdravotníci ženám a dětem vyrábějí, velmi silně ovlivňují životy žen i jejich dětí a vztahu mezi nimi. Tedy něco, co se jen velmi obtížně a náročně napravuje. K tématu traumatu je mnoho zajímavých publikací, jako například dokumentární film Moudrost traumatu. Dětské trauma je skvěle zpracované například v knize Trauma očima dítěte a ve své práci s traumatem silně pracuje také Dr. Gordon Neufeld. Je to silné téma, které potřebuje mnohem více pozornosti, než se mu nyní dopřává. Ačkoli to nyní vypadá, že jsme na lepší cestě, například právě díky projektu DOST nebo také díky skvělé Zdeňce z Děti jsou taky lidi . Změna může přijít jen pokud se tématu bude věnovat dostatečně velká pozornost a pokud bude od obyčejných lidí jako jsme my všichni vyvíjen dostatečně velký tlak. Pojďme společně říct Už dost.

PS označování si dnes dělá co chce (tzn. nefunguje), tak tady alespoň odkaz na fb projektu https://m.facebook.com/116057857754223

20/05/2022

Volba porodnice

Ne všechny porodnice fungují stejně. Při výběru je vhodné zohlednit Vaše přání a požadavky, v některých porodních je například norma bonding - tedy kontakt kůže na kůži bezprostředně po porodu (a další hodiny a dny), v některých s ním mají stále ještě problém a nenabízejí ho vůbec, nebo jen velmi omezeně. V některých porodnicích porodíte vaginálně KP, některé při KP místo možnosti volby automaticky "nutí" pouze císařský řez. Některé porodnice po císařském řezu provádí bonding na sále s matkou, ten poté pokračuje s otcem děťátka. Ženu po dokončení operace přesunou ihned na rodinný pokoj za partnerem a miminkem. Bohužel tento postup je spíše výjimečný a ve většině porodnic po SC nedělají bonding ani u jednoho z rodičů, dítě ihned umísťují na novorozenecké oddělení, ženu na JIP, muže pošlou domů a vzniká dlouhá separace. Rozdíly jsou tedy opravdu značně. Ideální pro výběr porodnice je, když si ujasníte svá přání a potvrdíte si, zda jsou bez větších problémů splnitelná ve Vámi vybrané porodnici. Záměrně píšu "bez problémů", protože svých práv se můžete domoci kdekoli, ale je dobré mít na paměti, že někde to může být velmi obtížné a dohadovat se při či po porodu není ideální. Lepší je tedy zkusit nalézt porodnici, kde bude možnost se domluvit. Takový výběr se může stát velmi obtížným, může Vám pomoci komunitni PA, která zná danou oblast a dokáže doporučit pro Vás nejvíc vhodné zařízení. Bohužel to, co by mělo být normou, je stále spíše vzácné. Svai přání si lze uzhajit, ale vyžaduje to informace, rozhodnuti a sebejistotu. Má to však velký smysl, máte šanci svému dítěti dopřát krásný, netraumatizujici start do života a sobě hladký vstup do mateřství a přerod v mámu. Porod přináší velikou změnu pro dítě i ženu a celou rodinu.

Photo credit: unsplash Alexander Krivitskiy

27/04/2022

Zásahy při porodu

Porod je sám o sobě fyziologická záležitost. Není to ani nemoc, ani něco nepřirozeného či patologického. Pokud je těhotenství bez komplikací a porod běží sám dobře, nejvhodnější a pro jeho průběh nejbezpečnější je do něj vůbec nijak nezasahovat (a tím myslím opravdu nijak, i takové klyzma nebo VV může být zásah, který porod zastaví). Docílit nezasahování do porodu však v českém prostředí není nic snadného a tak je dobré předem znát jaké jsou možné zásahy a znát jejich rizika a přínosy.
Každý zásah, ať se jedná o vnitřní vyšetření, protržení vaku blan, podání medikace, či porod za pomoci vakuumextraktoru má svá rizika a ta rizika je vhodné znát, zdravotníci o nich totiž velmi málo kdy informují. Bez znalosti rizik se však nemůžete informovaně rozhodnout. A i u porodu platí, že pokud nejde o přímé ohrožení života (tzn. například stav kdy je nutná resuscitace) lékař vám nabízí možná řešení a vy jste ten, kdo rozhoduje. Můžete odmítnout vnitřní vyšetření v těhotenství (protože zde je riziko zavlečení infekce a vypovídající hodnota VV je ve většině případů mizivá), stejně jako můžete odmítnout podání opioidů při porodu (protože léky samozřejmě prochází placentou, působí na miminko a mohou způsobit jeho tíseň, zhoršení jeho vitálních funkcí a horší adaptaci po porodu).
Pred porodem je tedy velmi vhodné zjistit si možné zásahy a jaká jsou jejich rizika. Máte jedinečnou příležitost ovlivnit příchod svého děťátka, máte plné kompetence na to rozhodovat o sobě i o svém dítěti. Jistotu ve svých rozhodnutích vám pomůže získat právě informovanost.

Na průběhu porodu záleží. Nejde o to ho jen přežít, je to transformační proces pro ženu i dítě a ovlivňuje mnoho věcí nejen v šestinedělí, ale i mnohem dál do budoucna, včetně něčeho tak zásadního, jako vztah ke svému dítěti. Proto stojí za to se na porod připravit a znát svá přání, umět se rozhodnout ve chvílích, které můžete ovlivnit. Nebojte se být sebevědomé žena, matka ochraňující své dítě dokáže i nemožné.

Konkrétním studiem můžete začít třeba zde, ve skvělém článku o rizicích léčiv používaných při porodu jehož autorkou je úžasná porodní asistentka Anička Kohútová

https://annakohutova.cz/leciva-podavana-u-porodu-a-jejich-nezadouci-ucinky/

Foto: Rebekah Vos - Unsplash

04/04/2022

Prohlubovani vzdelani

Na konci ledna jsem absolvovala kurz lektorky noseni deti vedeny dvemi fyzioterapeutkami. Dcerka je sice naprosto odnoseme dite, ale jsem toho nazoru, ze pokud chci ucit jine, je vhodne mit sve vedomosti podlozene vzdelanim. Puvodne jsem zvazovala kurz nemecke Trageschule, ale ac se jedna o zalezitost, ktera se velmi tyka deti a kurzy casto absolvuji matky, tak na kurzu Trageschules sebou nelze mit dite. Vyhral tedy kurz pod Mamilou. Libil se mi obsah a predevsim lektorky, ktere maji znalosti, ktere predavaji podlozene i fyzioterapeutickym vzdelanim, coz je pro me dulezite.

28/02/2022

Stejně jako mnohé z vás mě situace na Ukrajině velmi zasáhla. Nějak mi teď přijde nevhodné sdílet další tipy na přípravu k porodu, kojení a péči o miminko. Ale ani v době války tato témata nemizí, právě naopak je potřeba péči ženám z postižených oblastí zpřístupnit, nabízím tedy (stejně jako mnohé kolegyně at j*z LP, duly či PA) ženám z Ukrajiny laktační poradenství a poradenství při nošení zdarma, bohužel jen v češtině nebo angličtině (případně "rukama nohama"). I naše české ženy v této době mohou prožívat velmi nepříjemné chvilky a tak nabízím pomocnou ruku. Pokud se necítíte dobře a potrebujete si s někým popovídat, nebojte se ozvat, jsem na fb, ig, i whatsappu (735547460).

19/02/2022

Tenhle návod je o tom, jak se to NEMÁ dělat a jak je to přesto neustále praktikováno v porodnicích. Pokud chcete kojit, jedna z nejjistější cest je neposlouchat nic, co vám o kojení řeknou v porodnici. Radši si najděte svoji LP a pročtěte stránky mamily.
Ještě mi tam chybí jeden bod a to jsou dudlíky, kazí kojení a v pusince (nejen) novorozence v ideálním případně nemají co dělat.

Jsem naštvaná, takže ne, dnes nebudu korektní. Tak dlouho už se děje to, co si přečtete v manuálu níže. A tolik žen a dětí se po propuštění z porodnice trápí a stráví to nejkrásnější období v životě v slzách a stresu. Nehledě na to, že stojí mnohdy obrovské úsilí takto těžký začátek vůbec zvrátit.

JAK VYROBIT Z NORMÁLNÍHO NOVOROZENCE NEPŘISÁVAJÍCÍ SE MIMINKO? (stručný návod pro porodnice, sesbíráno za roky praxe v terénu Středočeského, Libereckého, Ústeckého, Královéhradeckého kraje a Prahy)

🤦‍♀️ Hned při odchodu z porodního sálu zašněrujte novoška do zavinovačky a nakažte matce, ať ho nevybaluje dříve než za tři hodiny. Hlavně nemluvte o významu kontaktu kůže na kůži v prvních dnech, případně se ho matce, která ho sobě a svému dítěti dopřává, pokuste rozmluvit, vyděsit ji promrznutím nebo se jejich snaze aspoň upřímně zasmějte.

🤦‍♀️ Upozorněte matku, že ještě nemůže mít mléko a že časté přikládání v prvních dnech nemá smysl. Nezapomeňte pohrozit bolestí, pokud bude prs nabízet příliš často. O tom, že časné zahájení kojení v prvních hodinách ovlivňuje jeho úspěšnost do budoucna a že mléko se v prsou tvoří už od doby těhotenství, se nezmiňujte.

🤦‍♀️ Ohodnoťte matčina dokonalá prsa jako placatá/velká/malá/zahnutá příliš dolů/nahoru/do strany, bradavky jako ploché/vpáčené/květákovité a nabídněte silikonové nástavce nejmenovaného spřáteleného výrobce pomůcek.

🤦‍♀️ Dítě, pro které je sání skrze tyto kloboučky obtížné, pije málo a nebo u toho usíná, nakažte matce lechtat, omývat studenou vodou nebo štípat. Především jí neříkejte, že by snáze a aktivněji pilo přímo z prsu bez kloboučků díky kontaktu kůže na kůži, úpravě přisátí, stlačování prsu a že pro miminka, která potřebují s přisátím k prsu více trpělivosti, existují i jiné, lepší způsoby než klobouček.

🤦‍♀️ Nezapomeňte připojit instrukce o kojení každé tři hodiny 10, 15 nebo 20 minut, hlavně ne častěji a více.

🤦‍♀️ Při kontrole hmotnosti konstatujte, že má matka asi málo mléka/slabé mléko, protože miminko moc spí, u prsu je neaktivní a příliš hubne/nepřibírá. Pokud se vám zdá, že to matka nebere dostatečně vážně, lze přidat i dobře míněné: "Chcete ho zabít?" nebo "Proč jste si pořizovala dítě, když se o něj nedokážete postarat?"

🤦‍♀️ Přijďte s řešením v podobě krmení stříkačkou přes malíček. To nevadí, že miminko saje buď silikonový špunt kloboučku nebo tvrdý dlouhý prst a prso vůbec nezná. Však doma se všechny ty nevhodné návyky určitě hravě odnaučí. Trocha potu, slz a krve a když se to náhodou nepovede, tak se z toho nestřílí.

🤦‍♀️ Propusťte domů ženu, jejíž dítě převážně zná jen postýlku, zavinovačku, poslední dny už ani nemělo prso v pusince a neví si s ním rady. Dejte jim na cestu vzorky UM, aby věděli, co mají dále kupovat.

🤦‍♀️ Zdůvodněte tyto těžké začátky neschopností matky (špatná prsa, nešikovnost, špatné mléko) nebo dítěte (slabé, líné, nedonošené, s malou bradou). To jim oběma pomůže v budování sebedůvěry a navazování láskyplného vztahu.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Není. Skutečnost je ještě mnohem pestřejší.