16/05/2024
Spánková paralýza. Někdo o ní možná jen slyšel a někdo ji dokonce zažívá každou noc. Ve zkratce se jedná o stav, kdy se vaše tělo nachází ve stavu mezi spánkem a bděním. Lidé většinou nemůžou ovládat své tělo, své svaly, nemůžou se pohnout, mluvit.. Zkrátka co si budeme povídat, musí to být šílené. A proč zmiňuji zrovna tento problém? Už asi tušíte:-) Nedávno jedna klientka, která spánkovou paralýzou trpěla, projevila přání zjistit, co za jejím problémem stojí. Pro mě osobně to bylo poprvé, kdy jsem pátrala po původu něčeho takového, a o to zvědavější jsem byla.
Tato žena mi navíc zmínila poměrně zajímavou a důležitou informaci, a to, že během těchto stavů vídá tmavou postavu, zřejmě muže, a že naposledy viděla zcela jasně, jak k ní natahuje ruce. (Zprvu si myslela, že jsou to ruce jejího muže, který spal spokojeně vedle ní). Už dopředu vám můžu prozradit, že toto sezení bylo jedno z těch nejnáročnějších, co jsem dosud zažila. Ale zároveň těch nejdojemnějších.
Během sezení jsem tuto ženu vrátila do oné noci. Výhodou IH i TVP metody je to, že skrze klienta můžete navázat komunikaci s danou osobou/energií/bytostí a můžete tak zjistit, co se děje. Když jsem onoho muže/energii oslovila, tak jeho prvotní reakce působila jak z hororu. Je třeba si uvědomit, že vše se děje skrze klienta, tzn. že má klientka se ke mně najednou obrátila zády, děsivě se smála a zároveň odmítala se mnou komunikovat a cokoliv řešit. V takových případech je třeba udržet chladnou hlavu a obrnit se trpělivostí. Je třeba naopak dát jasně najevo, že chcete pomoci nejen svému klientovi, ale také oné energii. Zejména ztracené Duši. Což jak se po nějaké chvíli ukázalo, byl i tento případ. Tento muž totiž nechodil za touto ženou, aby ji strašil, ale protože ji miloval. Byla totiž jeho manželkou v minulém životě. Konkrétně v 16. století. On se jmenoval Johann, byl to vážený učenec, matematik, který v dané době byl absolutně nepochopený ze strany svých kolegů. Z jeho vyprávění bych řekla, že byl až génius, který tak trochu předběhl svou dobu. Alespoň Johann se tak vnímal. Každopádně Johann začal hodně pít a i když ho má klientka, v tom životě jeho velice oddaná manželka, podporovala a milovala, tak on to jednoho dne psychicky nezvládl a oběsil se na půdě domu, ve kterém bydleli. Johann si svůj čin vyčítal, byl zapšklý na celý svět, cítil se osamocený a nepochopený a bál se trestu, a proto neodešel do Světla. A protože svou ženu velice miloval, tak ji pronásledoval až do této doby. A to, co mu chybělo a potřeboval nejvíc, aby mohl v klidu odejít do Světla, bylo odpuštění ženy, kterou tak moc miloval, ale které svým činem ublížil. Jejich závěrečná komunikace byla jedna z nejdojemnějších, které jsem byla kdy svědkem.
