08/01/2013
Jedna osoba ve dvou domácnostech
Dne 10. října 2012 vydal Nejvyšší soud rozsudek, uveřejněný pod sp zn. 21 Cdo 678/2011, kterým se vyjádřil k možnosti členství jedné osoby ve dvou společných domácnostech. Žalobce se svou žalobou u soudu domáhal určení, že vytvořil dvojí domácnost, když trvale žil ve společné domácnosti se zůstavitelkou v Praze, nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí, a je tak jejím zákonným dědicem, současně však nadále hospodařil se svou manželkou v Brně, a společnou domácnost, vedenou se svou manželkou, neměl přitom v úmyslu opustit. Žalobce sice pečoval o společnou domácnost zůstavitelky (po dohodě s manželkou), neboť bydlel v jejím bytě, nakupoval, pral, vařil, ošetřoval zůstavitelku, měl klíče od jejího bytu, avšak nadále finančně přispíval na chod domácnosti v Brně, dojížděl do Brna za svojí manželkou a udržoval s ní manželské soužití.
I tak Nejvyšší soud dospěl k názoru, že není možné, aby fyzická osoba žila současně ve dvou společných domácnostech tak, aby šlo o soužití skutečné a trvalé, a že členství ve dvou společných domácnostech je z povahy věci vyloučeno stejně, jako nikdo nemůže současně sedět na dvou židlích. Nejvyšší soud však také nastínil úvahu, že s ohledem na dohodu žalobce s jeho manželkou, že se žalobce k zůstavitelce přestěhuje do pražského bytu, aby zde o ni pečoval "tak dlouho, jak bude potřeba", a na zjištěný způsob úhrady nákladů na potřeby zůstavitelky, je možné, že zůstavitelka žila ve společné domácnosti s oběma manželi, ačkoliv v jiném městě.