27/10/2021
Koupil jsem včera speciálně pro příznivce a sledující stránky Visegradský jezdec knihu sociologa Prokopa Slepé skvrny.
Ta podrobně mapuje naši společnost a definuje, co dělají politici zbytečně špatně.
Zbytečně proto, že náprava obvykle nebývá složitá, jen se do ní musí někdo pustit.
Zakopaný pes je v tom, že řešení těchto problémů takřka vždy přesahuje časově délku jednoho volebního období.
První úryvky zde:
✅ "Politické debaty v ČR se redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotové a kulturní války liberálů a konzervativců.
Témata ovlivňující kvalitu života v ČR, a tím i důvěru v demokracii, však jakoby zůstávala v našich slepých skvrnách.
Zvlášť v době, kdy politické kampaně staví víc na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto svých nejpalčivějších problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů."
✅ "Když jsem v roce 2014 začal psát o chudobě, vzdělávání, sociální oblasti a společenských mýtech, chtěl jsem, abychom nezapomněli na problémy, jež nezapadají do politiky neustále vytahovaného kulturního nebo historického diskurzu - které společenskou soudržnost a budoucnost demokracie ovlivňují, ale ve vřavě kulturních válek na ně není vidět."
✅ "Dnes se už o těchto problémech debata vede, a to i díky práci a nadšení mnoha lidí, z nichž na některé v textu odkazuji.
Pořád jsou však spíše ostrůvky pozornosti než systematické zaměření politických programů a veřejné politiky.
✅ Asi i proto dnes nejsme přes celkové posílení ekonomiky o moc blíž, k systémovým řešením problémů, jako jsou zaostávání regionů a vnitřních periferií Česka, nerovnosti ve vzdělávání, bydlení, neřešené předlužení, chudoba samoživitelů s dětmi či podfinancování klíčových služeb, než před pěti lety."
🏇 Pokračovaní zase za několik dní. Kniha je takovým otevíráním očí, kdy přes indigo vypouštěné politiky, oligarchy a jejich zájmovými médii, nemáme možnost vidět na skutečné problémy, které Čechy, Moravany a Slezany dnes trápí.
Bohužel, mnohem víc než my tady, by knížku měli pojmout jako povinnou četbu všichni ti, kteří svojí kandidaturou nabídli občanům, že budou spravovat naši společnou zemi, k jejímu co nejlepšímu prospěchu.