01/08/2025
Inšpiratívna práca so skupinou detí po strate blízkeho človeka v prostredí škôlky. Jemné, citlivé a liečivé.
PROČ JE DŮLEŽITÉ SE ROZLOUČIT v kolektivu
Před časem se na mě obrátili průvodci z lesní školky. Chtěli se poradit. Maminka jednoho z dětí měla rakovinu a zemřela. Říct to všem dětem? Pokud ano, tak jak? Je možné je tím ještě nějak provést?
Bylo to opravdu upřímné setkání a byla jsem vděčná za to, že taková místa pro děti existují.
Znovu mi to připomenulo, jak důležité je, rozloučit se společně - ať už v rodinném, přátelském nebo i pracovním kolektivu. Jak to potřebujeme zažít už od mateřské školky. Ale třeba i v domovech pro seniory. Nenechat toho zemřelého člověka zmizet beze slova. Protože tím vysíláme zprávu i pro všechny živé – až přijde moje chvíle, mám naději, že i se mnou se rozloučí? Že i na mě vzpomenou? Je to obzvlášť důležité pro ty, kteří se nezúčastní posledního rozloučení / pohřbu.
A přitom stačí tak málo - například na vhodném místě společného prostoru (ne příliš zastrčeném, ani příliš v centru každodenního dění) vytvořit místo, kam může vést pár našich kroků a kde se můžeme zastavit, vzpomenout, být se svými myšlenkami a pocity. Mohou zde být fotografie, květiny, vzkazy... Místo, které tam bude třeba měsíc. Je-li to místo v přírodě, ideálně ho můžeme vyzdobit tak, aby tam vše mohlo zůstat a příroda si to časem "vezme". Je to vhodnější, než vytvářet situaci, kdy bude potřeba vzpomínkové místo "uklidit", něco odnášet nebo vyhazovat. To může být pro někoho velmi citlivá věc - načasování i nakládání s věcmi z místa.
*Inspirace - TVORBA VZPOMÍNKOVÉHO MÍSTA s dětmi ve školce
1) Potkejte se tak, jak jste zvyklí se potkávat (v kruhu, nebo kolem stolu na lavicích…). Mluvte jednoduše, pravdivě a přiměřeně dětem, které ve školce máte. Mějte u sebe fotografii zemřelé maminky. A můžete říct např. „Maminka jednoho z našich dětí před pár dny zemřela. Možná víte, že byla dlouho nemocná, ale žádná medicína tuto nemoc nemohla vyléčit. To znamená, že její srdíčko už netluče, už nic necítí a nic ji nebolí." Prostor pro ticho. "Někdo věří, že duše jde po smrti do nebe, někdo zase, že tu s námi zůstane a dává pozor na lidi, které měla ráda. Někdo taky věří, že se duše znovu narodí jako někdo jiný. Nikdo nevíme, jak to je. Zůstávají nám ale vzpomínky na ni, jak tady s námi potkávala, jak byla pěkná, co jsme společně zažili.“
2) Nabídněte, že vytvoříte místo, kde si ji budete moct připomínat. Místo vybírejte společně s dětmi – v přírodě, v nějaké klidnějším, ale ne příliš vzdáleném koutě zahrady, pod stromem…
Můžete to pojmout jako „stavění domečku pro vzpomínky“ – s přírodními prvky, kameny, klacíky, květinami.
Zeptejte se: „Kde by bylo hezké místo pro vzpomínku na maminku? Kde by jí bylo dobře?“
Každý se může zapojit tak, jak bude chtít. Někdo může jen pozorovat, někdo něco vytvoří – všechno je v pořádku.
Možné otázky do kruhu:
~ Co nám pomáhá, když jsme smutní?
~ Jaké barvy nebo věci si spojujete s láskou, světlem, maminkou?
~ Co bychom mohli na takové místo přinést?
3) Nabídněte dětem, že mohou něco vytvořit: obrázek pro zemřelou maminku, přání, které jí chtějí poslat; dát na místo k fotografii kamínek nebo šišku…
4) V určitou chvíli můžete udělat tichou chvíli nebo jednoduchý rituál:
~ zapálení svíčky (symbol světla a lásky)
~ zazpívání písničky, kterou děti znají a mají rády
~ společné sfouknutí svíčky a “přání do nebe”
5) Vysvětlete, že místo tu bude nějaký čas a že se o něj společně můžete starat. Můžete dětem nabídnout, že mohou kdykoliv v průběhu času přinášet nové věci, místo udržovat uklizené. Děti pak mohou mít pocit, že dělají něco konkrétního – to je velmi důležité pro zpracování emocí.
6) Některé děti se chtějí zapojit, jiné spíš pozorovat – obojí je v pořádku. Můžete nabídnout možnost sdílení i jindy než ve skupině – třeba individuálně při procházce.
